Pinout pro verzi LIGHT (popř. LIGHT2 ta je stejná až na typ osazené paměti) je zde:

http://wiki.merenienergie.cz/index.php/SDSMICRO

Loopback test provedete přímým spojení URX a UTX pinů.

URX - vstup do SDS MICRO (příjem)
UTX - výstup z SDS MICRO (vysílání)
GND - referenční úroveň (zem)

U verze LIGHT (resp. LIGHT2) se NEJEDNÁ o RS232, ale úrovně jsou CMOS 3V3, pozor na to. Pokud z toho chcete RS232 (popř. RS485), musíte si externě připojit převodníkový chip (MAX232 resp. 75176, nebo klony těchto čipů).

Můžete pro tyto účely s výhodou využít SDS MICRO SHIELD, viz jiná část tohoto fóra.

Pozn. verze SDS MICRO DIN už má výstup v RS232.

Na desce je k dispozici +3.3V a GND. Je to přístupné na pájecím konektoru na pinu pod názvem OW/+. Změřte si to pro jistotu.

Pozor, +5V tam není, celé zařízení funguje jen a jen na 3.3V .

Pro převod na RS485 je doporučen právě jeden z mnoha klonů 75176, ideálně např. chip MAX3483ECSA který na 3.3V funguje.

SDS MICRO nemá výstup pro řízení směru linky RS485. Pokud by SDS MICRO mělo být MASTER (což musíte vědět vy, jestli bude řídit sběrnici nebo bude jen SLAVE), pak je potřeba použít i DRIVE ENABLE signál (přesný název záleží na konkrétním převodníkovém chipu). K tomu můžete využít pin s označením D0 a pak jej ručně řídit z SDS-C programu.
SDS MACRO tento signál generuje už automaticky a je na desce specificky vyveden.

Jak jsem napsal, podívejte se na SDS MICRO SHIELD RS485, naleznete tam všechny potřebné technické detaily pro realizaci.

Pak ale pozor na připojení TX a RX, které budou v 5V logice, na piny procesoru který tam čeká max 3.3V. Nevim jak dlouho to vydrží... zde je potřeba použít převodníky úrovní (nejlépe ověřené zapojení s BSS138 a dvěma rezistory).

Výstup z ACS senzorů je přiveden na A/D vstupy a tam problém není, to je pravda.

Námi použitý není 5V tolerant.

Je to z důvodů interní ESD ochrany v SoC, kdy je tam jako jeden z prvků dioda mezi každým GPIO pinem a napájecím vodičem 3V3. Pokud by se na GPIO připojilo napětí vyšší než 3V3 (plus úbytek na diodě, zde velmi zhruba asi půl Voltu), pak by to externí přivedené vyšší napětí zvedlo napětí na rozvodu 3V3 se všemi důsledky (zničení chipu). Zdroj se to bude snažit uregulovat atd. atd. ale kdo ví co se nakonec stane.

Nepokoušejte to, ten totem z diod tam vážně je.. a zvedáte tím napájení celého CPU a všeho co je na 3.3V větvi včetně čidel a spol..

Je možné upravit odporový dělič na vstupní rozsah 0-3,3V u SDS-Micro DIN (staré /nové verze) ?

Při tomhle děliči to máš nastavené na měření v rozsahu (1023-3)/(3400/100) = 30V. Převodník je 12bitový 0 - 1023, takže nejmenší krok, jaký můžeš změřit je 30V / 1023 = 0.03V nikoliv 0.001 .
Na rozsah do 2V máš k dispozici 66 hodnot.
Když já používám pro měření proudu senzor s rozsahem do 90A (při 3,3V na výstupu), mám bez úprav děliče k dispozici 110 hodnot, tedy přesnost kroku 90/110 = 0,8A - to je tragicky nepřesné.
Musím proto upravit vstupní odporový dělič, nejlépe rovnou na 3,3V.

Používejte napájení senzoru na 5V. Ještě jsem neviděl senzor řady ACS který by pracoval s menším napájení - ale podívám se jestli mi něco neuteklo, i když to stejně nedává smysl.

Jaký asi bude krok - citlivost samotného senzoru ? Při pohledu na datasheet mého oblíbeného ACS712 to je něco kolem 66mV/1A a to se ještě mění vůči skutečně protékajícímu proudu a teplotě okolí, a to o dost. Viz grafy v PDF. Je s tím potřeba počítat, a případně provést softwarovou kalibraci nebo úpravu (např. měřit teplotu senzoru a podle toho upravit výsledek). Profi zařízení to tak dělají.

Dále je zde minimální šum, u ACS712 je to 7mV. Takže nelze počítat s tím, že budete schopni změřit proudový krok, jehož hodnota vyvolá změnu napěťového výstupu o 7mV nebo méně. Poněkud se dá šum zmenšit (nebo spíše, buďme realisti, udržet na uvedené hodnotě) vhodnou volbou externího filtračního kondenzátoru (Cf) vnitřní smyčky senzoru, s tím, že čím má větší kapacitu, tím je šum menší, ale tím se také snižuje rychlost reakce na změnu proudu (a pozor na to !).

Chtít měřit 90A a mít ratiometrický napěťový rozsah výstupu 0 až 3.3V je nesmysl. Je potřeba mít napájení 5V a převodník s dostatkem bitů.

Další problém u senzorů ACS je právě ten ratiometrický výstup - a je to dost velký problém, ověřeno v praxi. Nikdy se nepodaří mít přesné napětí 5.000V, takže je potřeba toto napětí také měřit a provádět přepočet výsledku z čidla vůči skutečnému napájecímu napětí.

Minimální zatěžovací impedance výstupu čidel ACS je asi 5kOhm dle datasheetu, v praxi a dle zkušeností bych nešel po 10kOhm. Takže pokud např. na té desce Polulu již nějaká zátěž je osazena ("pro jistotu"), tak bude zatěžovací impedance kterou vidí výstup ACS taková, jaká je paralelní kombinace této zátěže na desce Polulu a celkového odporu děliče v SDS.
Pak bude potřeba a) odebrat tu zátěž na desce a b) předělat dělič tak, aby jeho celkový odpor byl 10kOhm nebo o něco více.

Samozřejmě může být (a asi určitě bude) potřeba upravit osazení děliče na desce SDS, kam se má výstup senzoru ACS připojit. Rozsah samotného vstupu procesoru (tj. to co se očekává na výstupu děliče) je 0V až 3V (pozor, 3.0V, nikoliv 3.3V což je napájecí napětí, pozor na to).
Takže pro senzor ACS bude vhodný dělič, který bude mapovat max. napětí 5V na vstupní napětí do procesoru 3V. Např. 6k horní rezistor (mezi výstupem ACS a vstupem procesoru) a 4k dolní rezistor (ten co je mezi vstupem procesoru a gnd), pokud to počítám dobře. A 6 + 4 je 10 takže i zátěž bude OK.

Dalším problémem u ACS senzorů je přítomnost externího magnetického pole, což tyto senzory neuvěřitelným způsobem ovlivňuje. Dokonce výrobce senzorů oficiálně prodává stínící prvky pro krytí senzoru, a upozorňuje na tyto problémy. Častá chyba je blízkost tohoto senzoru u spínaných zdrojů nebo transformátorů. Někdy i nevhodné vedení kabelů, kterými teče proud, v blízkosti senzoru ACS způsobí zavedení nechtěného nestálého offsetu do výsledku měření a tím znehodnocení platnosti měření.

Takže senzory ACS lze použít jen na hrubé měření, kde např. krok 0.5A je akceptovatelný (zejména pokud měříme velký rozsah proudu a zajímá nás to spíše pro kontrolu).
Chcete-li detailní měření, pak už lze použít jedině schuntovací metodu - měření úbytku na odporovém schuntu. To zaručuje mnohem větší přesnost, a dá se to snadno řešit - viz např. zpracování obvody INAxxx.