Roberte samotný algoritmus na výpočet ekvitermi je potom triviální - možný teplotní rozsah se rozseká na několi intervalů podle počtu bodů-parametrů křivky a v každém z nich se to počítá už jen trojčlenkou. Kubické interpolace a podobné specialitky bych použil na zcela jiné úlohy.
Pokud navážu na VKalinu - on mi ten samostatný ekviterm přijde děsně neohrabaný i na budovy s velkou tepelnou setrvačností => neohrabaný na všechno. Spustit všechno na plný koule jen proto že zrovna byly mrazivá noc po které zpravidla následuje slunečný den nemá zrovna moc velký smysl. Řešení vychází z dřívejších provedení analogových regulátorů bez pamětí kde se to jinak moc řešit nedalo, ale pokud je možnost pokročilejšího programování tak to chce už pracovat minimálně s dlouhodobějšími průměry. Opačným extrémem je měřit energie domem vyzářená = fce (teploty vnitřní-teploty vnější, otevřená okna, doba běu ventilátoru, rychlost větru,..) a k ní řídit energii dodanou= fce(dodaná elektřina, počet lidí v domě, váhá spáleného uhlí, objem dodaného plynu,....) a ještě do taho zahrnovat tepelné kapacity a limitní odchylky od rovnovážného stavu - výkonově to SDS zvládne :-)